Nakupování a reklama jsou naprosto neoddělitelné součásti. Aby jste se taky něco málo o reklamě dozvěděli, rozhodli jsme se uveřejnit seriál nazvaný psychologie reklamy, jejímž autorem je Vojtěch Roupa.
Někdo ji má rád, jiný ji nenávidí. Někoho pobaví, jiného pobouří. Co je však hlavní, narazíme na ni všude. Řeč je o reklamě.
STRUČNÁ HISTORIE REKLAMY
Je těžké zjistit, kdy vlastně reklama vznikla. Na jejím počátku byli nejspíše městští vyvolávači, kteří stáli na nárožích a hlásili, co si přeje panovník nebo jaká náboženská událost se právě chystá. Za vlády francouzského krále Františka I., v roce 1539, jim začaly usnadňovat práci desky umístěné na zdi veřejně přístupných míst, jakési první billboardy. Dalším krokem ve vývoji reklamy byla oznámení, která začal v sedmnáctém století pravidelně přinášet jeden londýnský týdeník. Opravdový zlatý věk reklamy však nastal teprve v devatenáctém století, v období průmyslové revoluce. Rozvoj průmyslu a růst obrovských amerických velkoměst znamenal počátek takzvané „konzumní společnosti“. Vzrostl zájem o teorii reklamy. Vznikaly první reklamní agentury, které se zpočátku zabývaly hlavně prodejem volného místa v novinách. Na počátku dvacátého století se pak zapojily i do projekce reklamních ploch a okolo roku 1920 existovaly v Americe agentury, které byly schopny zajistit kompletní reklamní kampaň včetně počátečního průzkumu trhu. Evropské nekomunistické země se přitom na podobnou úroveň práce dostaly až o více než dvacet let později. Tištěná reklama prošla během své existence mnoha proměnami. Byla ovlivněna secesí, kubismem, futurismem i surrealismem. Na jejím vzniku se podíleli umělci jako Henri de Toulouse-Lautrec, Pierre Bonard nebo Alfons Mucha. Skutečně nezapomenutelná pak byla kampaň firmy Avenir. Na jejích velkých nástěnných plakátech se roku 1981 objevila opálená brunetka v bikinách se slovy „2. září odhalím vršek“. Zmíněný den ráno si mohla celá Francie při pohledu na její poprsí přečíst, že Avenir je „společnost, která drží slovo“. Reklamě je věnováno i jedinečné muzeum, které se nachází v Paříži v ulici Rivoli. Uchovává více než 100 000 plakátů, tisíce filmů a zvukových dokumentů.
Za prvního reklamního pracovníka v historii by bylo možné považovat ďábla v převleku hada, který podle bible řekl v ráji Adamovi a Evě: „Bůh ví, že v den, kdy plody ze stromu uprostřed zahrady pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Proč měla tato první reklama úspěch? Ďábel mohl Adamovi a Evě prodat chuť jablka nebo jim nabídnout zdraví, ale slíbil jim svobodu a moc. Od těch dob se toho příliš nezměnilo. Autoři reklam stále hledají tak neodolatelný slogan, jako byl ten ďáblův. Člověku nelze vnutit příkaz, aby si zboží určité značky koupil, ale je možné ho o tom přesvědčit. To je na dnešním trhu nasyceném zbožím značně obtížné tím spíš, že zákazník si tuto snahu reklamních agentur a pracovníků plně uvědomuje a s tímto pocitem k reklamě přistupuje. Reklama se vždy řídí kulturními tendencemi té které doby. V padesátých letech minulého století ji nejsilněji ovlivnila psychoanalýza. Pracovníci v reklamě vymýšleli poselství, která apelovala na motivaci. O pár let později začali pracovat s city. Tvrdým oříškem pro reklamu je dojmout a oslnit zákazníka určitým výrobkem natolik, aby se rozhodl jej koupit. Dnes se výrobky jednotlivých značek stále více podobají. Hlavním úkolem reklamy proto je odlišit výrobky různých značek.
Z toho vyplývá, že reklama byla, je a vždy bude především lákadlem a věčnou mystifikací. Jejím cílem je přesvědčit diváka, posluchače, čtenáře… o výhodách daného výrobku či služby a leccos umí zakamuflovat tak, aby spotřebitel nezjistil některé maličkosti, které by ovlivnily rozhodování o koupi, jako například konečnou cenu výrobku, užití v praxi a především kvalitu. Jak tedy lze zapůsobit na spotřebovatele – konzumenta?
Pokračování příště