Magická slova sleva a zdarma, a jejich různá slovní spojení například 2+1 zdarma, 20% zdarma a jim podobná, jsou pro specifickou skupinu lidí něčím, čemu se dá jen velmi těžko odolat. Není se čemu divit, něco je přeci levnější a tak by člověk musel být hlupák aby, to nekoupil, že. Pro zákazníka je cenová válka, v které se střílí slevami ze strany na stranu určitě velmi příznivá, ne již však tolik pro prodejce. Ten sice nutně netratí, nicméně pro dosažení stejného zisku jako bez slev, toho musí prodat mnohem víc. A to není vždy lehké a levné, zejména pokud si uvědomíte, že den má jen 24 hodin a váš obchod navštíví jen omezené množství zákazníků. Otázka tedy je, jestli je nutné neustále nabízet slevy?
Rychlý přehled obsahu článku
Cesta do pekla je dlážděna slevami
Zákazníci naučení na slevy, často čekají na to, až se jejich oblíbený produkt zlevní. Tito lidé by si ho totiž jinak nekoupili a dost možná ani tolik neužili. Je tedy jasné, že cílem hloupého prodejce je slevy poskytovat co nejčastěji. Kam to povede je zřejmé. Výrobci jsou nuceni obchodníky produkovat stále levnější zboží, aby mohli nějak vykompenzovat nabízené slevy zákazníkům. Výrobci tedy dělají první poslední pro to, aby snížili své náklady a mohli tak obchodníkům dodat levnější zboží. To má za následek to, že se zboží vyrábí z čím dál méně kvalitních materiálů a surovin. Často se také výroba přesunuje do míst s levnější prací, což má za následek nárůst lokální nezaměstnanosti. Je to tedy takový krysí závod, který nelze vyhrát. Existuje však řešení.
V poslední době například Lídl, krásně ukazuje, že prodej levného zboží není ta správná cesta. Pokud v Lídlu nakupujete, a patříte-li mezi vnímavější jedince, určitě jste si všimli, že od určité doby si zde můžete nakoupit zboží, které tak úplně do kategorie levných nepatří. Mezi nejvýraznější změny patří prodej kvalitního francouzského vína, francouzských sýrů a francouzských uzenin. Přestože francouzské zboží stále tvoří minoritní skupinu produktů v Lídlu, jsou tam a jasně ukazují, že v Lídlu pochopili, že se na levném zboží vydělává těžko.
Jak se tedy vymanit z bludiště nesmyslných slev?
Jednoduše. Redefinujte svou cílovou skupinu zákazníků a místo nízkých cen nabídněte špičkový servis. V Lídlu například je třeba omezit prodej polských potravin a nabízet kvalitní pečivo, které je zde stále dost velkým problémem.
Jednoduše řečeno, přeorientujte se na movitější, avšak ne nutně bohaté zákazníky. Zde si dovolím malou odbočku. Je s podivem, kolik obchodních řetězců se specializuje na nízkopříjmovou skupinu zákazníků. Ti přeci nejsou ničím pro byznys zajímavým. Trochu mi to připomíná stav před finančním krachem v Americe. Tehdy, také v honbě za finančním mamonem, banky začaly nabízet hypotéky substandardním zákazníkům, kteří na ně vůbec neměli. No a jak to dopadlo víte sami.
… dělejte to jako Alza
Přestože mám vůči Alze pár výhrad, jedno se jim musí nechat. Dělají svůj business na špičkové úrovni. Opravdu, služby nabízené Alzou jsou na české poměry naprosto nadstandardní. Celý prodejní řetězec mají tak propracovaný, až je to neuvěřitelné. Zákazníkovy pak nabízí e-shop, který je udělaný doslova a do písmene pro „blby“. Mimo to, objednávat si můžete z mobilních telefonů pomocí specializované aplikace. Tohle třeba jejich největší konkurent CZC nemá vůbec dodělané. Na stránkách e-shopu uděláte snadno chybu a jejich mobilní aplikace je absolutně nepoužitelná. Objednávku v Alze vyřídí rychle, a vy si často ještě v den objednávky jdete zboží vyzvednout. Na pobočce pak na vás čeká platební automat, případně platební terminál pro platbu kartou. CZC ani zdaleka takový servis nenabízí. Je sice levnější, avšak ne tak prozákaznicky orientovaný. Navíc Alza nově podnikatele bere jako V.I.P., což jim pronáší určité výhody. Kde tedy bude asi zákazník nakupovat? S největší pravděpodobností v Alze, tedy pokud mu nejde o každou korunu a nevadí mu na zboží čekat déle, zejména pokud nebydlí v Praze.
Na Alze jde tedy pěkně ukázat, že i když má obchod často dražší zboží než konkurence, není cena vždy tím rozhodujícím faktorem.